Kopnutí do vlastních

O tom, že prof. Petr Fiala nepřevzal ODS v záviděníhodné situaci, už dnes nemůže být pochyb. Stav, kdy strana čelí personálním a finančním potížím sice trvá, nicméně alespoň v mých očích je nynější předseda ODS iniciátorem změn, které jak pevně věřím, vedou přímo k obnově tradičních hodnot, jenž jsou tak precizně popsány např. ve čtyřech poděbradských artikulech z roku 1998.

S výzvou k jejich přečtení nepochybně začínám být svému okolí otravný, avšak v mých očích se jedná o nadčasový dokument nezpochybnitelné hodnoty:


  1. Soukromí je nedotknutelné, ODS je bude chránit;
  2. Levný stát;
  3. Nezadlužená budoucnost;
  4. Solidarita zodpovědných.
Kdybychom jej sami (ODS) pozorněji četli, nemuseli bychom dnes sedět s hlavami v dlaních v situaci, kdy se pravicová konzervativní strana stala dlužníkem. To je samo o sobě sice v rozporu s výše uvedeným bodem „Nezadlužená budoucnost“, ale ještě by to nebylo tak zlé, kdyby ovšem věřitelem nebyl stát.

Není žádným tajemstvím, že ke stávající finanční situaci ODS, vedle ostatního, nepřispěli její, dnes již bývalí, členové, nicméně špinavé prádlo se pere doma. A jasný impuls k tomu, že jsme toho úklidu schopni, jsem zaznamenal právě s příchodem současného předsedy. Šlo o konkrétní kroky jako audit hospodaření, zavedení transparentního účtu, změna sídla, striktní regulace kampaní a další. Při tom všem úklidu se ale patrně zapomnělo na stanovení priorit.

Jak jinak si vysvětlit, že dle mediálně dostupných zdrojů se k dnešnímu dni (4. 9. 2014), měsíc před komunálními volbami, hovoří o celkovém dluhu ODS ve výši 6,5 milionu korun na sociálním a zdravotním pojištění? Spekulace o řádném načasování se sice nabízejí, ale ty teď prosím nechme stranou.

Nejsem takovou věc schopen vysvětlit sám sobě, natož pak voličům. Vím ale jistě, že na úrovni místních sdružení (soudě podle mých zkušeností) je taková věc zcela nemyslitelná a nepochopitelná. Místní sdružení i oblasti ze své podstaty musejí fungovat jako řádný hospodář a každá uvolněná koruna je podrobena drobnohledu několika očí. Regulační principy a systém kontroly představují skálopevné dogma. Kdyby tomu tak nebylo, voliči by jistě dávno přišli s tím, že jdeme ostatním velmi pěkným příkladem…

Státotvorná strana, jakou ODS vždy chtěla být, se musí nutně podobných excesů vyvarovat. Zaručenou radu, kudy vede cesta zpět na koleje, nemám. Nabízím jen teoretická východiska – hraběcí rady, chcete-li:
  1. Vzít si ponaučení z takto fatální chyby považuji za samozřejmost (pěkně česky by se řeklo „lessons learned“);
  2. Osobní odpovědnost některých nestačí, musí na dálku zářit z každého člena posledního sdružení;
  3. Pokud vedle mechanismů selhali i lidé, musejí nést důsledky.
Teprve poté je možno se z celého incidentu oklepat a souhlasím, s hlavou vztyčenou hledět do budoucnosti. Jasně demonstrovat (uvnitř i vně), že má smysl věci měnit k lepšímu. Ale zároveň, a to se teď před volbami moc nenosí, si nebát připomenout, že ne vše zasluhuje změnu. S plnou vážností znovu připomínám, že tu stále je na čem stavět. Za sebe říkám, že není potřeba měnit něco, co změnu nevyžaduje. Právě takovým základním stavebním kamenem jsou poděbradské artikuly.

Poděbradské artikuly kapitola 3, poslední odstavec:
„ODS nechce zanechat našim dětem dluhy. Klade si za cíl vytvořit z České republiky stabilní a prosperující zemi s liberální tržní ekonomikou, zemi, která bude vytvářet široký prostor a nabízet atraktivní podmínky pro uplatnění podnikatelské iniciativy svých občanů i zahraničních investorů, zemi, která nebude projídat svou budoucnost, ale která bude vytvářet předpoklady pro šťastný život dalších generací.“

Ze srdce přeji vedení ODS mnoho úspěchu v hledání skutečných východisek, vedoucích k navázání na dříve jasně vytyčenou, bezdlužnou cestu.

Plné znění poděbradských artikul nalezete např.: http://www.ods.cz/politicky-program/podebradske-artikuly