Zvrácená bipolarita pravicového a mediálního světa ČR

Bipolární transistorSelektivním výběrem jsem dospěl do fáze, kdy se i ve volném čase obklopuji lidmi z prostředí, které bych pracovně nazval „pravicově realistické“. Přibližně stejně času trávím v prostředí „novinářského realismu“. V poslední době mám divný pocit, že to mezi těmi dvěma nějak skřípe.

Proč ta pravicová orientace je myslím zřejmé. Součástí novinářského realismu rozhodně nejsem proto, že bych snad měl být objektem mediálního zájmu, ale proto, že když jsem se v osmnácti rozhodoval čím budu, novinařina byla jasná volba :-). Nakonec to tak nedopadlo, ale ze studií mám dodnes řadu kamarádů. Aktivních, úspěšných novinářů. Ze stejné školy pochází i moje žena a snad proto se dodnes cítím být tak nějak součástí i této skupiny.

Vztah médií s politiky pro mě představuje příliš složitou sociologickou otázku. Myslel bych si ale, že to, co spojuje obě strany dohromady, není jen Andrej Babiš. Je to především snaha udržet demokratickou rovnováhu. To se dnes daří ještě daleko méně, než dřív.

Trochu to připomíná při malých dětí na pískovišti o to, kdo se může prezentovat hezčí bábovičkou:
  • „Používáte ODS jako paušální hromosvod všech politických negativ“ vs. „Nastavujeme vám zrcadlo“.
  • „Nedáváte nám dost prostoru se vyjádřit“ vs. „Seriózní média si z politického dění vybírají to důležité – nemáte co nabídnout“.
  • „Jste manipulováni oligarchy“ vs. „Lepší než kmotry“.
  • „Vaše zprávy jsou nevyvážené a neobjektivní“ vs. „To nechte na nás a našich čtenářích“.
  • „Neděláte svoji práci dobře“ vs. „Vy také ne“.
S médii se nebojuje, ale spolupracuje. No, ono se to lehko řekne. Ale to by jaksi obě strany musely chtít. Pravicový a mediální svět v tomto stavu sice možná i nadále zůstává bipolárním, ale s tím, že kromě obou zúčastněných stran nemohou být spokojení občané – konzumenti médií a voliči v jednom. Nejen že dostávají zkreslený mediální obsah, ale ještě navíc trpí obecným znechucením politikou.

Všimněte si prosím, jak se krkolomně snažím být politicky (nebo mediálně?) korektní – jak opatrně volím slova ve snaze neprotěžovat jeden ze dvou světů. Dopředu odmítám, že bych byl veden snahou o šíření předvolební politické agitky. Na to je myslím beztak příliš brzy.

Jsem dalek i toho rozvíjet polemiky na téma na čí straně je větší míra zavinění. Vím však bezpečně, že tento stav nikomu neprospívá. Oběma stranám nemohu než doporučit klid zbraní, resp. zahájení používání těch konvenčních.

Psáno pro: http://www.pravybreh.cz/