Modrý kongres, zelený restart, červené trenky

Transformace Zelených melounůVe stínu prezidentských voleb proběhl 28. kongres občanských demokratů. Nešťastně zvolené datum se negativně odrazilo na zájmu médií stejně, jako dočasně nízké volební preference ODS. Zájem médií o tento volební sněm byl dokonce znatelně menší, než o posledním ideový - nevolební kongres, který se konal ve Fóru Karlín (psal se rok 2015). Atmosféru poznamenalo i vyhlášení prvního kola prezidentských voleb, ve kterém skončili všichni pravicoví kandidáti. Do druhého kola postoupili dva, pro mě sotva volitelní kandidáti. Přesto mám 28. kongres za úspěšný.

Alespoň zevnitř to vypadá tak, že vedení ODS je stabilní, neuhýbá ze svých politik a trpělivě pokračuje v obhajobě svých postojů. Jsme sice (spolu s Evropou) již nějaký čas za koncem bezstarostnosti, ale snad nebude tak zle. Prošli jsme obdobím stabilizace a konečně zůstává prostor pro další rozvoj. Přál bych si aby tento nezanedbatelný nádech pravice probublal nejen ke všem členům a podporovatelům ODS, ale i k voličům.

Kongres ODS ve druhém kole prezidentských voleb podpořil Jiřího Drahoše. Sice jsem brblal, ale nakonec jsem hlasoval pro návrh. Přesvědčilo mě odůvodnění, které samotné usnesení obsahovalo:

„..naplnit politický cíl, kterým je ukončení působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky...“

S tímto postojem se ztotožnila drtivá většina delegátů. Václav Klaus ml. se pomalu stává výjimkou potvrzující pravidlo.

Osobně jsem tak byl již podruhé, ve druhém kole prezidentské volby, účasten mobilizace pražské kavárny, se kterou jsem hlasoval proti Zemanovi. Podotýkám, že ani v jednom případě se do druhého kola nedostal můj kandidát a byl jsem tak nucen volit mezi špatným a ještě horším. V obou případech zvítězil ten horší. Gratuluji.

Pozitivní dojem mám tentokrát i ze sjezdu Strany zelených. Jejich politika v područí Matěje Stropnického & co. připomínala meloun - zelený na povrchu, rudý uvnitř. Bylo by skvělé, kdyby se Petrovi Štěpánkovi podařilo melounu vrátit jeho renesanční vzhled (tak jak ho v 17. století viděl Giovanni Stanchi) a kdyby se Zelení vrátili ke kořenům a pro změnu zas dělali zelenou politiku.