Andreji, jak se babíš?

Veškeré politické dění je v posledních měsících soustředěno na jedinou osobu, prezidenta všech občanů ČR. Ano všech, i těch, kterým se to nemusí zrovna dvakrát líbit. Jsem jeden z nich, nicméně v čase kdy si připomínáme 25 let svobody a demokracie bych se spíše soustředil na to, co tyto hodnoty skutečně ohrožuje. Miloš Zeman z mého pohledu takovou hrozbou není. Vlastními přešlapy ztratil politický kredit a ve štěpení společnosti je takovým přeborníkem, že mám občas pochybnosti, zda mu vůbec ještě nějací podporovatelé zůstali a jestli je vlastně ještě co štěpit.

Mnohem více alarmující se mi zdá být počínání jiného muže, politiku praktikujícího nepolitika (považte, to prý není urážka, ale ctnost), který jde za svým cílem řídit stát jako firmu a prostě na tom maká. Jakkoliv se členové a sympatizanti tradičních stran vzájemně ujišťují v tom, že takhle se politika nedělá a že tento postup je krátkozraký, nic naplat, hnutí ANO 2011 má silnou podporu aktivních voličů i politicky spíše pasivní veřejnosti.
Navenek působí líbivě, velmi obratně vyplnilo místo, které tu svou lhostejností zanechala pravice i část levice. A protože místa napravo bylo uvolněno více než nalevo, s odstupem času se hnutí ANO 2011 označuje za středo-pravou stranu. Jakkoliv tomu jejich program ani činy neodpovídají.

Kdybych byl býval věděl, že se Andrej Babiš rozhodne 17. 11. 2014 vyrazit do podloubí Národní, jal jsem se snad organizace protestní akce sám. Dosud neprokázaný důvěrník StB, dosud neprokázaný agent StB, přiznaný člen KSS v letech 1980-1989 přišel uctít... Co? Ptám se sám sebe. Nenacházím ani teoretická východiska.

Pravda, z obavy před tím, aby snad nepotkal někoho, komu by se jeho přítomnost nemusela líbit, hrdinně dorazil v časných ranních hodinách, snad ještě za tmy.

Svým způsobem je obdivuhodné, kolik energie věnovali "kavárenští povaleči" i všichni ostatní demonstrující, podpoře #redcardforZeman. Přes tisícovou účast demonstrujících, se až na pár přihlouplých výjimek jednalo o důstojnou formu protestu. Taková akce by jistě mohla být zrcadlem pro člověka, který se do něj občas podívá. Jenže na hradě jakoby dnes neexistoval odraz světla. Sebereflexe se nedostává.

Z jakého důvodu představuje hlava státu (prokazatelně výrazně méně zatížena komunistickou historií) v očích veřejnosti větší riziko pro svobodu a demokracii, než vrcholný orgán výkonné moci, kterým je současný 1. místopředseda vlády? Nasbírali bychom stejný počet karet na akci #redcardforBures? Proč se o to nikdo nepokusil?

Zde je pár důvodů, proč si myslím, že je to více než potřeba. Andrej Babiš je strůjcem počátku oligarchizace médií v ČR, nadále 100% akcionář AGROFERT, a.s., představitel výkonné moci státu. V propojování politiky s businessem pokračuje mimo jiné tím, že z největšího lobbisty v oblasti stavebnictví udělal ministra dopravy. Jakoby v toho v tomto týdnu nebylo dost, vzápětí se chystá dát vybranému dodavateli napřímo zakázku za čtvrt miliardy na informační systém pro elektronickou evidenci tržeb.

Soukolí politiky, médií a businessu s každou další obrátkou roste a s ním roste i moc. Každému kolečku zvlášť je nezbytné co nejdříve začít znesnadňovat hladké otáčení přirozenými regulativy tak, aby nedocházelo k dalšímu propojování těchto mocenských, v demokratickém světe neslučitelných ingrediencí.