Není tomu tak dlouho, co jsem zaznamenal vznik levicové platformy Zelená re:vize. Nabyl jsem dojmu, že se jedná o jakousi frakci členů Strany zelených, kteří prosazují politickou změnu, respektive vyzývají k jejímu prosazování právě prostřednictvím Strany zelených. Na tom by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního. Co my naopak jako velmi zvláštní připadá, je to, k jaké změně platforma Zelená re:vize vybízí.Člověk nemusí být zrovna laureát ceny Karla Havlíčka Borovského za politické komentáře, aby věděl, že zelení budou mít vždy blíže k levé straně politického spektra.
Ostatně to je to poslední, co by jim kdokoliv mohl mít za zlé. Celosvětově jsou v tomto vidění světa více, či méně konzistentní a nikterak se tím netají. Obávám se ale, že napravo od této frakce Strany zelených bude brzy i Komunistická strana Čech a Moravy. Tedy alespoň soudě podle jejich webové prezentace.
Za zvlášť pikantní, ze všech dohledaných materiálů, považuji Manifest levicové platformy Zelená re:vize, který si podle mého názoru nezadá ani s Manifestem Komunistické strany. Vězte, že slovo „manifest“ není jediná shoda, kterou lze v obou materiálech nalézt. Pozoruhodná je výrazová i obsahová podobnost tohoto, dle mého soudu radikálně levobokého (teď váhám zda-li pracuji s odvozeninou slova „levoboček“, nebo jsem jako příměru použil „lodní levobok“, ale nejspíš funguje obojí) odklonu.
Namísto pouhého odkázání, si dovolím celý Manifest platformy Zelená re:vize odcitovat:
#01 My, členky a členové Strany zelených volně sdružení v
#02 levicové platformě Zelená re:vize, jsme přesvědčeni, že naše
#03 společnost potřebuje čerstvý impuls. Strategie opatrného
#04 pokroku v mezích české politické tradice, které se Strana
#05 zelených dosud držela, se podle nás neosvědčuje a nastal čas
#06 přinášet nová řešení namísto pouhého komentování iniciativ
#07 jiných. Strana zelených se musí stejně jako další evropské
#08 zelené strany přihlásit ke kritice současného společenského
#09 systému a k prosazování takových návrhů, které povedou
#10 demokratickou cestou k jeho podstatné proměně.
#11 Politika je buď sociální, nebo žádná. Mimo funkční společnost se
#12 lidé nemohou svobodně rozvíjet a realizovat. Podstatou politiky
#13 je vytvářet společenskou soudržnost, pečovat o ni, a dávat tak
#14 smysl společnému bytí, nikoli ho ničit. Našimi výchozími
#15 hodnotami jsou proto rovnost, solidarita, udržitelnost,
#16 samospráva a seberealizace.
#17 Současná společnost je založena na logice soupeření a zisku za
#18 každou cenu. Není pravda, že taková logika je člověku přirozená;
#19 není pravda, že člověk je jinému člověku v první řadě
#20 konkurentem. Je nepochybné, že nemilosrdná soutěž znásobila
#21 světové bohatství, ale to vše za cenu vzniku obludných
#22 nerovností, drancování přírodních zdrojů, zbytečného utrpení
#23 zvířat a zotročování milionů lidí.
#24 Logika zisku se bohužel otiskuje i do politického života, v němž
#25 se odrážejí a zesilují socioekonomické nerovnosti, a právo
#26 silnějšího příliš často vítězí nad veřejným zájmem. Není pak
#27 náhodou, že politickou moc si lze koupit a využít ji k takové
#28 deformaci celého systému, která znemožňuje rovný přístup k
#29 politice. Moc politická i ekonomická se tak trvale hromadí v
#30 rukou několika málo lidí. Proto je nezbytné oddělit peníze od
#31 politiky.
#32 Ačkoliv je volná soutěž v některých oblastech života přínosná,
#33 je třeba jí nastavit jasné limity. Naším prvním cílem musí být
#34 předcházení nadměrným sociálním, ekonomickým a regionálním
#35 nerovnostem či jejich náprava. Zadruhé je nutné omezit vliv
#36 těchto nerovností na politiku a skrze ni na fungování společnosti
#37 jako celku. Třetím cílem je spravedlivé a odpovědné zacházení s
#38 přírodním bohatstvím, vodou, vzduchem, druhovou
#39 rozmanitostí, krajinou a s dědictvím našich předků, to vše i s
#40 ohledem na další generace.
#41 Toto je naše představa zelené politiky. Jakožto členky a
#42 členové strany, která tento program může autenticky a účinně
#43 prosazovat, vyzýváme všechny, stávající i budoucí členky a
#44 členy, kteří se s těmito hodnotami ztotožňují, aby je
#45 uskutečnili prostřednictvím Strany zelených. Společně pak
#46 můžeme realizovat změny, které nutně potřebuje naše země i
#47 celý svět.
!!! Varování. Následuje komentář zkaženého, nejen systémem oslepeného pravičáka !!!
#01-01 Ale tak jasně, genderová vyváženost je v kurzu, jako intro dobré.
#03-03 Impuls? To jistě.
#03-07 Mírně se přiostřuje, „opatrný pokrok“ nestačí. Nacházíme se v rozpětí razantní změna, až revoluční odklon nalevo. Vedle ostatního nám překážejí i dosavadní mantinely politické tradice.
#07-10 Ano, kapitalismus je opravdu společenský systém postavený na tom, že výrobní prostředky jsou především v soukromém vlastnictví a jsou provozovány/regulovány na základě volného trhu za účelem dosažení zisku. Odchylně od Komunistického manifestu ale zatím není řeč o revoluci za každou cenu, ale prostřednictvím všech demokratických prostředků.
#12-14 Je psáno tak vágně, že neznat pozadí, jeden by snad i souhlasil. Opravdu nemám nic proti společenské soudržnosti, ve smyslu pospolitosti.
#14-16 Výrazu rovnost chybí prefix „třídní“. Mé podezření z kryptokomunistického obsahu tohoto souvětí kazí jen slovo „seberealizace“. I když, každý se seberealizuje jinak.
#17-23 Zajímavé, zpochybnění smyslu soutěže nás vrací dost daleko. Vezmeme-li popření tohoto evolučního principu od jeho autora, jsme někde v 19. století.
„Obludná nerovnost“! Vznik jakýchkoliv, včetně politických elit je problém. Všichni bychom se měli posouvat stejně pomalu/rychle, poněvadž to je přesně ta rychlost, kterou potřebujeme. A ještě bychom zachránili spoustu zvířátek a „zotročili“ méně lidí (mimochodem v lokálním měřítku je otroctví zvlášť pádný argument...). Všichni bychom měli stejně, pochopitelně ne víc, než kolik potřebujeme. Všichni bychom byli spokojeni, protože by nic lepšího nebylo. Povědomé?
#25-29 Filosoficko-ekonomická vložka. Co že je to ten „veřejný zájem“? Podle Adama Smithe je „veřejný zájem sumou zájmů individuálních“. Ostatně právě proto pracujeme s poměrným volební systémem, kde voliči volí zástupce individuálních zájmů, kteří je následně buď úspěšně prosazují a nebo jdou po čase k šípku.
Kolik prosím stojí ta politická moc a kde se to prodává? Já že bych si vzal další hypošku a udělal se politicky mocným „deformátorem“ (no není to tak zvučně jako Terminátor, ale budiž:-).
„Obludná nerovnost“! Vznik jakýchkoliv, včetně politických elit je problém. Všichni bychom se měli posouvat stejně pomalu/rychle, poněvadž to je přesně ta rychlost, kterou potřebujeme. A ještě bychom zachránili spoustu zvířátek a „zotročili“ méně lidí (mimochodem v lokálním měřítku je otroctví zvlášť pádný argument...). Všichni bychom měli stejně, pochopitelně ne víc, než kolik potřebujeme. Všichni bychom byli spokojeni, protože by nic lepšího nebylo. Povědomé?
#25-29 Filosoficko-ekonomická vložka. Co že je to ten „veřejný zájem“? Podle Adama Smithe je „veřejný zájem sumou zájmů individuálních“. Ostatně právě proto pracujeme s poměrným volební systémem, kde voliči volí zástupce individuálních zájmů, kteří je následně buď úspěšně prosazují a nebo jdou po čase k šípku.
Kolik prosím stojí ta politická moc a kde se to prodává? Já že bych si vzal další hypošku a udělal se politicky mocným „deformátorem“ (no není to tak zvučně jako Terminátor, ale budiž:-).
#29-31 Veškerá moc by se tedy patrně měla hromadit v rukou lidu (dříve „pracujícího lidu“).
#32-35 Regulovat, registrovat. Pak patrně přijde na scénu Robert z Locksley aka Robin Hood a přerozdělování.
#35-37 Omezit působení nerovností na politiku? To asi mají namysli dálnici D1, ne? A ano, nepřímý vliv na kvalitu politiky je celorepublikově nepopiratelný.
#37-40 Tak tady jsem vždy viděl smysluplnou roli zelených. Ochrana přírody a přírodních zdrojů. Do doby, dokud prosazování tohoto cíle nesklouzává k militantnímu aktivismu, má jeho naplňování smysl. Ze tří pokusů jeden dva přešlapy a jeden uznaný pokus.
#41-41 Jak jinak, než genderově vyvážené outro.
#42-45 A všichni dohromady budeme mít moc.
#45-47 Věřím, že kdyby zůstalo u dobře rozpracovaného třetího cíle, šlo by o proveditelnou vizi. I když uznávám, že v době kdy je KSČM třetí nejsilnější stranou, tato moje představa poněkud pokulhává.
Pokud vážený čtenář dorazil až sem, pro další studium zaměření této frakce nemohu než doporučit pokračování četby programových bodů. Z těchto si dovolím vypíchnout pár nejvýživnějších kousků, které nechávám bez komentáře, neb je o nich řeč výše:
- zavedení čtyřdenního (32hodinového) pracovního týdne;
- prohloubení daňové progrese;
- zavedení bezplatné veřejné dopravy.
Pokud jste četli pozorně, nemůžete říci, že jsem Vás nevaroval.
