„Pan prezident udělí ve státní svátek 28.10 in memoriam Medaili za hrdinství studentu Petru Vejvodovi, Řád T.G.M. pak Františku Krieglovi“ dočetl jsem se 14. dubna 2015 na twitteru mluvčího prezidenta republiky. Řeč bude o druhém zmiňovaném.Štítkem ex post zpravidla označuji články, ve kterých komentuji vybrané mediální kauzy v čase jejich završení. V případě tohoto článku tomu tak úplně není. Předjímám totiž, že prezident republiky dostojí výše uvedenému závazku a skutečně udělí Františku Krieglovi in memoriam vyznamenání, udělované osobám, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
Ovšem vzhledem k tomu, že nebude před volbami, neočekávám ani z poloviny tak silný mediální ohlas, jako při neschválení udělení čestného občanství téže osobě nejprve Radou a pak Zastupitelstvem městské části Praha 2.
Odmítnout „politický diktát“ (jak sám F. Kriegel označil Moskevský protokol) byl v roce 1968 mimořádně hrdinský čin, stejně jako hlasovat proti přijetí Smlouvy o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na území ČSSR. Nesporné uznání zaslouží rovněž všichni signatáři Charty '77, F. Kriegela nevyjímaje.
Vstup do Lidových milicí, nota bene na post zástupce velitele a aktivní participace na komunistickém převratu, je jednání hodné mimořádného zavržení, které nelze omluvit ničím, rozhodně pak ne mladistvou nevyzrálostí.
Do doby dokud odborná veřejnost (historikové, nikoliv politici) neodstraní pochybnosti o profilu osobnosti jménem František Kriegel, což dle mého půjde ztuha, neměl by být dle mého názoru vyznamenán. Ostatně z rozhovorů s jemu blízkými vyplývá, že kdyby dnes František Kriegel žil, patrně by podobná ocenění odmítl, vědom si vlastních činů ve 40.-50. letech minulého století.
Od člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterým je zastupitel Michal Uhl, bych očekával větší nadhled, více kritického myšlení a více zdrženlivosti, pokud jde o předvolební politickou agitaci. Těmito schopnostmi a dovednostmi se sám navrhovatel na vyznamenání F. Kriegela v této jím iniciované kauze pyšnit nemůže.
Od nynějšího prezidenta republiky toho vlastně moc nečekám. Prohlubováním této kauzy demonstruje schopnost dát si sám sobě mat v politické praxi. Výčet jeho možností je značně omezený, vybírat lze jen ze špatných a méně špatných možností. Buď znovu nedodrží své slovo, nebo F. Kriegela skutečně vyznamená.
Držitelem Řádu T.G.M. by se tak (pokud vím) prvně stal papaláš Lidových milicí. Zároveň by se ale jednalo o patrně nechtěné gesto vůči dnešnímu Rusku, což myslím nepasuje do stylu současného vedení jeho zahraniční politiky - proruské podlézavosti.
