Ohlédnutí za kongresem ODS

Kongres ODSNa ideový - nevolební, 26. kongres z května loňského roku, navázal kongres volební. V mrazivém (konečně) ledovém počasí byl 16. ledna zahájen v pořadí již 27. kongres ODS. Program byl tradičně náročný, k vidění toho bylo opravdu hodně. Ve stručnosti by se s odstupem času dalo veškeré dění shrnout zvídavým dotazem, mířeným na kolegy na politické levici: „Nám se daří, jak se daří Vám?“.

Pokud jde o atmosféru, byla podle mého znovu pozoruhodná zejména  koncentrace politického kapitálu na jeden čtvereční kilometr. Znáte to, když nás nikdo nepochválí, nezbude nám, než abychom se pochválili sami...

I když je pravda, že nepřímých pochval se nám dostává poměrně dost. Tradičně zatrpkle vystupující politické komentátory místy přemáhá optimismus, vládní představitelé jsou vyděšeni.

Poté co pronesl předseda ODS Petr Fiala svůj nominační projev a přesvědčivou většinou obhájil post předsedy strany, se Bohuslav Sobotka nechal slyšet že: „Pan Fiala mě trošku vyděsil...“. Nedivím se. Na jeho chvějící se židli bych byl při pohledu na přesvědčivě stabilní pravici vystrašený pořádně. Budiž nám ke cti, že my, na rozdíl od pana prezidenta Miloše Zemana alespoň ke strašení premiéra používáme konvenční politické zbraně, nikoliv automatické útočné pušky sovětské výroby.

No a další hodnocení na sebe nenechalo dlouho čekat. Poté co patrně nezabrala série ufňukaných tweetů na téma zlá ODS, se ministr financí rozhodl posunout populistickou laťku ještě o trochu výše. Protože nám koblihy už tak nějak zhořkly a tak prý zlevní pivo:


Jak opakovaně zaznělo, kompromisů a prázdných proklamací bylo už dost. Mantinely směřování ODS v nejbližší době jasně definuje závěrečné usnesení.