Stát vzorem

Transakční poplatekZa bezhotovostní platební transakce (platby kartou) banky účtují obchodníkům tzv. transakční poplatky. Dává to celkem smysl, stejně jako skutečnost, že ty poplatky musí někdo zaplatit. Nic na světě není zadarmo, maximálně jde o skrytou, nebo odloženou platbu. Většina spotřebitelů v našich končinách prošla již řádným tréninkem a měla by tak být na držení „černého Petra“ zvyklá. Nakonec obdobné poplatky obvykle zaplatí právě oni...

Funguje to tak, že z každé transakce zaplatí obchodník bance určité procento za zprostředkování platby mezi účtem zákazníka a účtem příjemce.

A co jako?

Princip celkem jasný, zbývá vyřešit jakým způsobem převést tento poplatek z obchodníka na zákazníka. Kde je problém, říkáte si? Ano pravda, zákazník platící platební kartou by sice jednoduše (a transparentně) mohl nad rámec úhrady zaplatit ještě zvlášť rozespanou položku „transakční poplatek“. Jenže přímočarost se, jak známo, v době politické korektnosti nenosí. Takovým jednáním by se obchodník nejspíše dopustil zvýhodnění zákazníků platících hotově, oproti zákazníkům platícím kartou (objem stržených prostředků by byl v jejich případě vyšší o poplatek). Sečteno, podtrženo: „Diskriminace“.

Když to nepůjde přímo, tak kudy?

Přístupy se mohou různit. Podle mých zkušeností s platbami bankovní kartou převažuje ten, že obchodník jednoduše rozpustí bankovní poplatek do prodejní ceny nabízeného zboží / nabízené služby. Transakční poplatky tak hradí všichni zákazníci. Často nezbude obchodníkovi než na nich participovat, resp. je uhradit v plné výši ze svého (typicky platby za cigarety, kupóny, dálniční známky...).

Dvojí metr

Co je jednomu zapovězeno, druhý legálně praktikuje. Zatímco obchodník by se přímým přeúčtováním transakčního poplatku dopustil diskriminace skupinu zákazníků, Státní správa zeměměřictví a katastru si prostě vydá transakční poplatek ve vlastním ceníku. To mi přijde zvlášť pikantní z následujících důvodů:
  1. Tím kdo čerpá výjimku z jinak nepřekročitelného pravidla je stát, přesněji vykonavatel státní správy;
  2. Stát, který čerpá výjimku z jinak nepřekročitelného pravidla, se zaštiťuje národním zákonem, resp. předpisem EU.
A zde zdůvodnění:
Transakční poplatek se připočítává k ceně produktů v objednávce a  je  uhrazen  v rámci téže on-line platby. Transakční poplatek je z celkové výše on-line platby strháván přímo bankou a nejedná se tedy o příjem ZÚ. ZÚ proto nevystavuje doklad o zaplacení transakčního poplatku. O úspěšném provedení on-line platby bude kupujícímu vygenerováno potvrzení/platební doklad.

Raději bych žil ve státě, který jde svým občanům vzorem. Namísto toho aby pro vykonavatele státní správy platily výjimky.