Další rozpočet, další komentář, další vlna omezení. Nápadně to připomíná rok minulý, kdy pod tíhou vládních opatření utlumená ekonomika poprvé zpomalila zažité pracovní tempo. Vzpomínám si, že tehdy se média teprve učila skloňovat dnes již zprofanované slovo „lockdown“. Mělo jít o dočasný izolační experiment. Omyl. Dočasným zůstal doteď. Není čemu se divit. Vždyť „protiepidemická“ vládní opatření jsou jak z pera skupiny nevidomých filosofů, kteří se mikroskopy snaží vyšetřit slona.
Ve srovnání s minulým rokem jsem zaznamenal výrazně zvýšenou aktivitu diskutujících v rámci rozpočtového schvalovacího kolečka. Na finančním výboru jsem znovu bedlivě kontroloval, zda jsou zastoupeny všechny nosné investiční akce. Rád bych zde vzpomenul například výstavbu domova pro seniory se specializací na spoluobčany trpící Alzheimerovou nemocí. Budoucí nové sídlo našeho centra Centrum sociálních služeb. Těším se na dokončení další etapy rekonstrukce parku Folimanka.
Rozpočet je vrcholové téma komunální politiky a jako takový bývá rukojmím politikaření. K mému překvapení, však letošní rozpočet prošel zastupitelstvem veskrze věcně. Nově instalovaným kamerám a živému video přenosu navzdory.
Na rekonstrukci a správu majetku je potřeba najít finanční prostředky vždycky. Jsem rád, že se to i tentokrát povedlo. Znovu mohu hrdě konstatovat, že Městská část Praha 2 hospodaří vyrovnaně. Minimalizuje běžné výdaje a úspory investuje do zvelebení obce, škol a zlepšení kvality života občanů.
Článek psaný pro dubnové Noviny Praha 2, publikovaný na straně 12.
